Díky vozíku od NADACE AGEL nejsem v životě o nic ochuzen, říká Čechoalžířan s roztroušenou sklerózou

Volný pohyb a s ním spojenou svobodu, které mu postupně vzala roztroušená skleróza, získal 49letý fotograf a grafik Youcef Hadj Moussa z Prahy zpátky s novým vozíkem. Pořídil si ho díky příspěvku NADACE AGEL ve výši 30 tisíc korun a zdolává na něm překážky v terénu, které pro něj dřív bývaly obtížně překonatelné. Vozík mu vrátil pestrost života, ve kterém sice leccos probíhá jinak, ale podle jeho slov mu nic nechybí.

Mechanický vozík typu Quickie Xenon 2 poskytuje panu Youcefu, který se narodil v Praze a po otci má alžírské kořeny, veškerý komfort při každodenních aktivitách. „Jsem schopný zvládat větší vzdálenosti i převýšení s vynaložením méně energie a pohybovat se s větší jistotou a přesností. Vozík mi poskytuje dobrou oporu zad a také ulehčuje přesun na fyzioterapii do KM kinepro v Olomouci, kde s trenérem dvakrát ročně rehabilituji pomocí Vojtovy metody, jež mi hodně pomáhá, a kde vždy dostanu cvičební plán na další období. S novým vozíkem je pro mě vše mnohem snazší a plynulejší, za jehož pořízení vděčím NADACI AGEL,“ pochvaluje si Youcef, který denně protahuje a posiluje svaly podle cvičebního plánu, aby aktivně trávit čas v přírodě a cestováním se svou partnerkou, ale i vyrážet za kulturou na výstavy, koncerty a do kin.

„Vždy nás potěší, když můžeme pomoci handicapovaným k lepšímu, pestřejšímu a plnohodnotnějšímu životu, jako se to povedlo v případě pana Youcefa, kterého díky příspěvku NADACE AGEL už nebude limitovat nevhodné vybavení, ale naopak mu poskytne vytouženou svobodu pohybu,“ říká Bc. Veronika Dostálová, členka správní rady NADACE AGEL.

Vše začalo v roce 2001, kdy lékaři diagnostikovali Youcefu, profesionálnímu fotografovi, roztroušenou sklerózu. Postupně ztrácel schopnost chodit a věděl, že vozík a změna profese jsou pro něj časem nevyhnutelné. „Nejdříve se u mně střídaly ataky, kdy se můj stav vždy výrazně zhoršil, s remisemi, kdy jsem se vrátil takřka do stavu jako před tím. Ale vždy jsem na tom byl hůř až do doby, kdy jsem se nakonec definitivně ocitl na vozíku. Ten byl pro mě špatně ovladatelný a sloužil spíš pro to, aby mne někdo někam odtlačil,“ vzpomíná Youcef na trpké období a dodává, že věděl, že chce být nezávislý, svobodný a pohyblivý i na vozíku. „Tehdy jsem se na vozíku učil pohybovat se zatnutými zuby. Zvládl jsem to díky videím na YouTube a různým blogům. Třeba překonat vysoký obrubník nebo schody do domu byl pro mě obrovský problém i s návodem jak na to,“ popisuje Youcef dobu, kdy ještě neměl vozík, jenž mu nyní dává pocit, že žádným handicapem netrpí a může si i přes svou diagnózu naplno užívat života.

Ačkoliv profesi fotografa musel kvůli roztroušené skleróze pověsit na hřebík, ponechal si jej alespoň jako koníčka a částečně se věnuje z domu grafice, která ho baví. Dodnes je rád, že jeho tatínek, původem Alžířan, studoval v 60. letech v Praze medicínu a že se tehdy seznámil s jeho maminkou ve studovně knihovny v Klementinu.

NADACE AGEL sídlí v Praze a potřebným lidem a organizacím z celé České i Slovenské republiky pomáhá již od roku 2011. Od svého vzniku nadace podpořila přes 1 000 žadatelů celkovou částkou přesahující 27 miliónů korun.