Bojovnice Nikol se drží hesla, nikdy to nevzdávej. Na rehabilitace jí přispěla NADACE AGEL

NADACE AGEL finančně podpořila rodinu z Třince, jejíž pokojný, radostný a aktivní život šestičlenné rodiny byl narušen v říjnu 2021 velkou tragédií. Nikol (21) a Dan (12) se vraceli autem z akce s kamarády. Na železničním přejezdu došlo ke střetu auta s vlakovou soupravou a následky byly fatální. Ačkoliv záchranáři, hasiči a následně i personál v nemocnici dělali pro jejich záchranu maximum, Dan po třech dnech na následky zranění umírá. Nikol je s diagnózou difúzní axonální poranění 2. - 3. stupně udržována v umělém spánku.

„Co v takových situacích dělat? Kde hledat sílu, odvahu a víru? Musím říct, že nám v těchto dnech byla největší oporou naše víra v Boha, rodina, přátelé a spoluvěřící. Ať už to byly společné modlitby, povzbuzující zprávy, ale třeba i praktická pomoc v podobě zajištění jídla, nebo cokoliv jiného. Byli jsme skutečně dojati touto lidskou solidaritou,“ vzpomíná Mgr. David Stebel, otec rodiny. Po třítýdenním bezvědomí, navzdory nepříznivé prognóze, se začíná Nikol probírat. Nejdříve to byla jen vegetativní reakce, později lehký stisk ruky a pak otevřela oči. „Věřte, že to byla opravdu obrovská radost! Ale dokáže někdo říct, k jakému stavu vědomí se probere? Pozná nás? Bude schopna se posadit, najíst se, chodit, myslet, smát se, učit se, prostě žít opět normální život? To nikdo nevěděl a nedokázal předvídat. Rozhodli jsme se, že nebudeme nad tím moc přemýšlet a řešit to. Žili jsme opravdu den ze dne a radovali se z každých pokroků - odpojení od UPV, první polknutí nápoje, první sousto kaše, první mávání rukou na pozdrav, z toho všeho jsme byli nadšeni,“ popisuje Mgr. Stebel.

Stav Nikol se zlepšil natolik, že mohla být propuštěna do domácího ošetřování. Její rodiče, kteří jsou oba zdravotníci, neváhali ani minutu. Co lepšího pro ni mohli udělat? Její táta pracuje jako vedoucí perfuzionista v Nemocnici AGEL Třinec-Podlesí, maminka jako ošetřovatelka a dokumentační pracovnice v Nemocnici Třinec. „Moje žena nejprve přerušila, ale později ukončila pracovní poměr, a je až dosud s dcerou doma. Začátky byly opravdu těžké. Měli jsme doma vlastně takového novorozence v dospělém těle. Vše se učila od počátku, nepoznávala lidi, jen blízkou rodinu. Nechápala, co se děje, co je nějaká podivná fikce a co je realita. Nevěděla, k čemu různé věci slouží, prostě vše poznávala nanovo. Ale vlivem všech pozitivních věcí, kterými byla stimulována, se začala rychle vracet do reality. Postupně se zlepšovala krátkodobá i dlouhodobá paměť, vracela se fyzická síla, do obličeje se postupně vrátila barva i emoce – zkrátka, Niki se vrací a sděluje, že tu s námi ještě chce být a nechce stát bokem,“ uvádí pan Stebel.

V tomto období měla Nikol opravu velkou podporu. Do pomoci se nejdříve zapojil třinecký mobilní hospic a domácí péče, později rodinní příslušníci, kteří pracují jako fyzioterapeuti, obvodní lékař, lékaři různých specializací z obou třineckých nemocnic, soukromí fyzioterapeuti a další. Rodiče Nikol brzy začali přemýšlet o umístění dcery do rehabilitačního zařízení, aby péče byla souvislá a kvalitní. Dohodli se na pobytu v Lázních Klimkovice, jako samoplátci. Nikol zde byla s maminkou po dobu jednoho měsíce, dle slov rodičů to byl velice dobrý a úspěšný krok. „Na začátku přijížděla Niki na invalidním vozíku a zpátky se už Niki vracela po svých. Ne, že by už jej nepotřebovala, ale denně prodlužuje čas i vzdálenost, kterou zvládne bez vozíku. Věřím, že jednoho dne jej budeme moci dát nadobro pryč. Nedílnou problematikou byly pro nás i finance. Na počátku jsme stáli před otázkou, jak to vše zvládneme? Jak nahradíme výpadek jednoho příjmu a zvýšené náklady? Jsme velice vděční, že se nám různorodou pomocí daří zvládat i tuto oblast. Jsme mnohým vděční za jejich podporu. Nesmírný dík patří Nadaci AGEL, která nám v ten pravý čas velmi pomohla, abychom mohli velkou část nákladů na léčbu v Klimkovicích uhradit. Jsme vděční, že se rozhodli pomoci právě nám a na tuto laskavost nikdy nezapomeneme,“ uvádí Mgr. David Stebel.

„NADACE AGEL přispěla rodině Nikol částkou 100 000 korun na rehabilitace v rámci projektu Plníme sny zaměstnancům. Tato tragédie nás velmi zasáhla, proto jsme neváhali rodině našeho dlouholetého zaměstnance pana Stebela pomoci. Nikol a její rodina má můj velký obdiv.“ říká Bc. Veronika Dostálová, členka správní rady NADACE AGEL

„Do dnešního dne jsme absolvovali mnoho dalších aktivit, které mají pomoci Nikči vrátit se do plnohodnotného života. Denní cvičení, rehabilitace, korekce zrakových obtíží, psychoterapie, kognitivní terapie aj. Velice důležitou léčbou jsou i pobyty v hyperbarické komoře, které Niki absolvovala v nemocnici Kladno, plánujeme i ponory v Ostravě. Na podzim pojede do rehabilitačního ústavu Hostinné v Podkrkonoší, kde bude cvičit a zároveň se i “potápět” v hyperbarické komoře. Pevně věříme, že to vše přispěje k úplnému uzdravení! Vždyť už dnes Nikol chodí, mluví, čte, píše, směje se, uvažuje. Ještě má toho dost před sebou, ale chuť k životu, chuť se posouvat dále, je veliká a silná,“ uvádí závěrem pan Stebel.