NADACE AGEL přispěla na delfinoterapii dvanáctiletého Honzíka s atypickým autismem

Delfinoterapie využívá blízký kontakt s delfíny ke stimulaci nervové soustavy, díky čemuž zmírňuje napětí a rozvíjí sociální i pohybové dovednosti. Dvanáctiletý Honzík, který se potýká s autismem, ADHD a dalšími poruchami, se díky pomoci NADACE AGEL mohl této terapie účastnit již podruhé.

Dvanáctiletý Honzík z Frýdecko-místecka trpí atypickým autismem a řadou přidružených diagnóz včetně ADHD, kromě toho se také potýká se zkrácením svalů dolních končetin a poruchami kloubů, kvůli čemuž je pro něj pohyb vysilující a bolestivý. Musí také dodržovat bezlepkovou a bezmléčnou dietu a nesnese ani hovězí maso.

„Najednou jsme všude měli obrázky a piktogramy,“ vzpomíná Honzíkova maminka Silvie na změny v každodenní rutině rodiny. „Začala jsem také pro celou rodinu vařit bez lepku a mléka.“ Stravu dle speciálně upravených receptů připravuje synovi také do školy. Není ale sama, do péče o Honzíka se zapojuje celá rodina včetně jeho dvou starších sester. „Jedna ze starších dcer se již osamostatnila, druhá studuje a domů se vrací na víkendy,“ říká paní Silvie. „Honzík se na obě vždycky strašně těší.“

Běžný den je pro Honzíka náročný, snadno se unaví, obtížně zvládá změny a potřebuje každodenní podporu. Ve škole má zajištěnou péči asistentky, odpoledne jej pak doma čeká další únavná příprava s rodiči. „Ve škole je pro něj spousta různých vjemů a musí se hodně soustředit,“ vysvětluje Honzíkova maminka. „Doma si pak musí odpočinout a zklidnit se.“

Ve škole se Honzík rád učí angličtinu a pokud se nejedná o slovní úlohy, nepohrdne ani matematikou. Rád poslouchá hudbu, hraje si s rodinnými mazlíčky, miluje trampolínu i počítačové hry. Rodina dříve využívala služeb rané péče, dojíždí na Slovensko na pravidelné terapie a stimulace. Doma podstupují ponory v hyperbarické komoře. Z Honzíkova vlastního popudu dokonce začínají využívat odlehčovací služby v podobě odpoledního kroužku. Dále je čekají canisterapie, arterapie a metoda Snoezelen.

„Často sama hledám způsoby, jak syna podpořit,“ říká maminka. „Takto jsem se dozvěděla o delfíní terapii.“ Honzík terapii v Turecku podstoupil již v loňském roce, rodiče u něj následně zaznamenali výrazný posun v komunikaci, motivaci i dalších dovednostech. „Na snídani si poprvé po letech dal banánové lívance místo ovesné kaše,“ vzpomíná si paní Silvie. „Usínal lépe, byl uvolněný, šťastný a zmírnily se mu bolesti nohou.“

Terapie tohoto typu jsou bohužel velmi nákladné. Rodina si z vlastních úpor hradila cestu, ubytování a stravu, ale na samotné terapie by jí již nezbyly prostředky. „Zeptala jsem se ve svém okruhu, jestli náhodou neví o pomoci s financemi pro delfinoterapii,“ říká paní Silvie. „Jedna maminka mě pak odkázala na NADACI AGEL.“

Honzíkova maminka se tedy mimo další organizace obrátila i směrem k NADACI, která Honzíkovi na terapii poskytla příspěvek ve výši 20 000 kč, díky jemuž se chlapec mohl terapie znovu zúčastnit. „Každá podaná ruka může znamenat obrovskou úlevu. Vážíme si příležitosti přinášet rodinám sílu a důkaz, že na svou cestu nejsou sami,“ říká ředitelka NADACE AGEL Lucie Dvořáková.

Po podstoupení terapie se u Honzíka již po druhé projevily významné pozitivní změny.  „Byla to neskutečná zkušenost. Honzík dostal delfíní slečnu Kasiu a okamžitě si k sobě našli cestu. Hráli si spolu, objímal ji, krmil ji, tančili spolu ve vodě. Po každém sonaru, který Kasia dělala, jsem viděla, jak se Honzík doslova ‚probouzí‘, jako by se vracel z jiného světa,“ popisuje maminka. „Bylo nádherné to sledovat a věřím, že právě tohle ho posouvá zase o krůček dál.

„Cítím obrovskou vděčnost, že jsme to mohli s Honzíkem podruhé zažít. Delfíni jsou úžasná zvířata, dokážou se na děti dokonale naladit a pracují s nimi s obrovskou trpělivostí. Moc děkuji všem, kdo nám pomohli, protože bez vás bychom tam být nemohli,“ uzavírá paní Silvie.